Technologie u nás nejsou už dávno neznámým pojmem. Mluví se o nich leckde a při nejrůznějších příležitostech a slyšel o nich v nějaké souvislosti určitě každý z nás. Jenže pokud o technologiích zaslechneme nějakou zmínku v médiích, vesměs se nad touto nijak nezamýšlíme. Nebývá to často téma, které by zaujalo široké masy, a proto většinou informace o této záležitosti ani nijak ochotně neregistrujeme a nevstřebáváme, natož abychom se nad nimi hlouběji zamýšleli. Prostě se někde mihne zmínka o technologiích, a pokud se nás tato bezprostředně nedotýká, ignorujeme ji.
A zeptat se tedy někoho na to, co technologie vlastně znamenají? To snad raději ani ne. Kdo ví, co by nám dotyčný odpověděl, pokud by tedy ze sebe vůbec nějakou odpověď vypravil. Kdo ví, co by dotazovaného mohlo napadnout. A to vlastně nejenom proto, že existuje více odpovědí, jež jsou navzdory své relativní rozmanitosti všechny pravdivé.
Pokud se bavíme o technologiích, můžeme mít na mysli například soubor výrobních a služebních prostředků či prostředků opravy nějakého podniku. Ale také se za tímto pojmem může ukrývat i technika, nejmodernější technika, elektronika, nanotechnologie a podobné věci jako takové.
Pokud vám to nestačí, pak vězte, že neméně pravdivým je i tvrzení, že se pod pojmem technologie mohou skrývat i všechny prostředky používané při výrobě, službě nebo opravě, že není mylnou ani odpověď, že jde o dokumenty považované za výrobní tajemství nebo know-how dané firmy, k nimž se řadí podle okolností i prospekty, i technické výkresy, i dokumentace, i plány, schémata či výrobní postupy. A také tvrzení, že je technologie oddělením technické přípravy výroby ve výrobním podniku, může být správnou odpovědí.
A co člověku odpoví ten, kdo má zřejmě notně široké obzory? Ten bude tvrdit, že jde o pojem z řečtiny, označující obor techniky, uplatňující se napříč všemi jejími odvětvími i obdobnými složkami lidské kultury. Což je možná nejpřesnější definice. Jen jí ne každý z nás porozumí.
