Dnes jsou ženy a matky nedobrovolně zaháčkované doma u svých ratolestí, na které musejí dohlížet při plnění jejich školních povinností, protože se rázem staly vychovatelkami, družinářkami, učitelkami, výchovnou poradkyní.
Co jim zůstalo?
Kuchařka, uklízečka, zahradnice, pomocnice v domácnosti, milenka a manželka, soudkyně nesvárů mezi sourozenci, čarodějka, to když má z mála peněz, které jí zbývají na chod domácnosti vyčarovat slavnostní tabuli, protože její ratolest dovršila právě rok dospělosti. Slavíme – sic v úzkém kruhu rodinném – ale přec!
Osmnáctiny se oslavit prostě musí. Tak maminka opět čaruje, stává se luxusní pekařkou, expresním nákupčím, protože shání dárky na internetu, justiční vyšší soudní úřednicí, to když lustruje přání své dcery. A tak bychom mohli pokračovat.
Když tolik žen pak padne do postele vedle partnera, není divu, že svému milému už jen ve spánku popřeje dobrou noc, a to kdoví jestli. Protože ráno těmto ženám, které jsou sdružené do jednoho ženského těla, začíná další „šichta“. A tak se to stále dokolečka opakuje.
Všem matkám a ženám v domácnosti, které přejaly povinnosti učitelek, velká poklona. Zasloužíte obdiv, milé ženy. Ale abychom nestranili jen ženám, i tatínkové se leckdy umějí chopit práce profesora, obzvláště, když se jedná o množiny, zeměpis a fyziku. Někdy ale jsou i tátové samoživitelé, kteří musejí zvládnout to samé co naše ženy, takže i vám, tatínkové, velká poklona a věřte, že se už blýská na lepší časy.
Vydržte ještě nějaký krátký čas, než budou uvolněna všechna školská zařízení a budete děti moci konečně doprovodit do jejich škol a školních zařízení, slavnostně je předat družinářkám, učitelkám a shodit ze sebe ten balvan školních povinností, vypracovávání úloh a učení s dětmi.
Místy to bylo tristní. Dříve rodiče děti od počítačů odháněly, dnes je k nim kurtujeme.
Vidíte ale už to světélko na konci tunelu …?? Je tam!!
