Ale ne vždy hubnutí musí být, milé ženy, nešťastné. Některá z hubnutí vyvinula sport na celý život. Sama jsem si prošla dlouhou řádku let procesem, který poznala snad každá žena už od studentských let či od mládí. Chtít být „šik“ a v podání ženy to znamená většinou – chtít být štíhlá. Některé se k tomuto dopracovaly, aniž by musely vynakládat sebemenší úsilí, protože matička příroda jim prostě darovala geny, se kterými se jim dobře žije. Rychle tráví, ještě rychleji spalují a štíhlost je provází snad už od kolébky. Maximálně jejich okolí poznalo ještě v peřince baculaté nožičky a tvářičky, ale tvářička Ale ne všechny ženy žijí tímto stylem. Alespoň co se mě a mých nejbližších kamarádek týče.
Co by studentky jsme udržovaly kult mládí jaksi samozřejmě, na fotografiích jsme holky jako proutky. Pak ale nastaly doby manželského štěstí – některá i rozvodů – a zpravidla po těhotenstvích jsme začínaly pomaloučku polehoučku nabírat ta svá kilíčka, se kterými se trápíme dodnes. Mám několik skvělých kamarádek, které si na své nadbytečné kilogramy natolik zvykly, že se jimi prostě netrápí, alespoň ne veřejně. Tvrdí, že si na balonky okolo pasu a bříška už natolik zvykly, že se defacto adoptovaly za své druhé, třetí, čtvrté – podle toho, která má kolik dětí – robátko.
Mají oproti nám „stále hubnoucím“ jednu velkou výhodu. Už nevědí, co to je dieta a netrápí se věčným hladověním či mořením v posilovnách a pravidelnou pohybovou aktivitou v tělocvičnách. Jiné kamarádky povýšily kult mládí i ve třiceti na kosmetické salony, různé zkrášlovací techniky, liposukce, odstranění tuku z břišní části, operaci víček, liftingy a nevím co ještě. Chtějí být stále mladé, štíhlé a krásné a upravené.
Ptáte se proč? Bojíme se stárnutí? Nebo toho, že nás muži opustí po pár letech pro mladší krasavici?
Je spousta otázek, na které existuje spousta odpovědí.
