Už dávno u nás bijí odborníci na poplach. Už dávno jsme ze všech stran nabádáni, abychom změnili svůj životní styl, abychom přestali žít nezdravě a začali si počínat daleko rozumněji. Nejednou se nám radí, jak se máme správně stravovat, nejednou je nám doporučováno omezit to, a naopak preferovat ono, a pochopitelně jsme vybízeni i k tomu, abychom více sportovali.
Jenže jak všichni víme, nepadají u nás podobná slova obvykle zrovna na úrodnou půdu. Jistě, jsou mezi námi i lidé, které podobné kampaně oslovily, kteří se nad sebou zamysleli a začali s tím něco dělat, ale pořád tu ještě máme mnoho těch, kdo podobné dobré rady ignorují. Nebo se občas pro nějakou tu pohybovou aktivitu nadchnou, jenže je to záhy přestane bavit nebo je odradí třeba nepříjemné pocity po těle, jež začátky každého sportu nevyhnutelně provázejí.
A tak jsme sice tolik pyšní na naše hokejisty, není nikoho, kdo by neznal jména jako Zátopek, Lendl, Jágr, Ledecká, Železný a podobně, někdy se pyšníme i nějakým tím fotbalistou, tenistou či desetibojařem, ale abychom se alespoň trochu zařadili mezi tyto, abychom se je pokusili aspoň vzdáleně amatérsky napodobit, to ne.
Zkrátka si nepřipouštíme, jak moc nám sport chybí, neobětujeme mu třeba ani špetku volného času. Namísto třeba alespoň banální procházky jedeme kamkoliv autem, namísto běhání na stadionu ‚obíháme‘ slevové akce v obchodech, a pokud už se u něčeho zapotíme, pak spíše u kamen než u sportu.
Nemusíme si jistě sáhodlouze popisovat, kam tato situace vede. Stali jsme se jedním z nejobéznějších národů světa, jsme málo pohybliví, trpíme nejedním neduhem, jenž s obezitou a minimem pohybu souvisí.
A co si z toho děláme? Dokud není pozdě, pak vesměs nic. Protože je daleko pohodlnější dívat se na nějaké ty sportovní akce v televizi než se angažovat. Vždyť přece nepůjdeme někam běhat! Jednak bychom se zpotili, jednak by nás potom všechno bolelo. A těch posměváčků, kteří by na nás nenechali nit suchou, zatímco by nás pozorovali odněkud od piva!
