Dnešní herecký svět je naprosto odlišný od toho, který znali umělci například před sto lety. Aby se mohli dostat na filmové plátno, museli se většinou nejprve prosadit na „prknech, která znamenají svět“.
- Často se ale stávalo, že si svět filmový a divadelní tak úplně neporozuměly.
- Co bylo žádané v divadle, bylo ve filmu málo civilní.
Někteří herci ale dovedli skloubit oba tyto světy. O tom, jestli se to povedlo jedné z našich neslavnějších hereček první poloviny dvacátého století, ať si udělá obrázek každý sám. Paní Leopolda Dostálová byla za dob první republiky skutečným pojmem.
- V jedné knize o této výjimečné ženě je napsáno, že to byla herečka démonická natolik, že z jejích postav šla až hrůza.
Divadlo milovala, film neuznávala
Svou hereckou cestu měla Leopolda tak trochu určenou prostředím, do kterého se narodila. Její matka byla uznávanou herečkou, ale vzhledem k početné rodině, o kterou se musela starat, pověsila herectví brzy na pomyslný hřebík. Narodilo se jí totiž jedenáct dětí.
- Rodina bydlela v Poděbradech, kam často zavítaly herecké kočovné společnosti.
- Leopolda byla mezi ně brzy přijata a konečně začala sama hrát.
Jak už to bývá, do jejího života zasáhl osud. V jejím případě to byla návštěva budoucího ředitele Národního divadla Jaroslava Kvapila, kterému se divadelní projev mladé dívky zalíbil. Přimluvil se u své manželky, divadelní hvězdy Hany Kvapilové, aby poskytla Leopoldě první hereckou průpravu.
- Pak už šlo vše velice rychlým tempem.
-
Stačily pouhé dvě sezony a Leopolda dostala vysněnou roli mnoha hereček její doby.
- Mohla ztvárnit Maryšu.
- Postavu Francka hrál tehdy nejuznávaněji herec Eduard Vojan.
Paní Leopolda Dostálová ztvárnila na naší první scéně celou řadu nezapomenutelných rolí. Film k ní ale příliš přívětivý nebyl. Ale ani ona ho jako pravé umění neuznávala. Přesto si tuto slavnou a jistě výjimečnou herečku můžeme připomenout v několika filmových rolích.
