Lidé jsou zde věrni tradicím, a hlavně v kulinářství jde už o kult, na který jsou místní obyvatelé náležitě hrdí. Pokud zavítáte mimo turistické zóny, můžete tak ochutnat opravdu klasickou a velmi starou místní kuchyni.
Obyvatelé Sardinie ze všeho nejvíce milují svůj chléb, jehož příprava je téměř obřadem. Na venkově mají dokonce v chalupách kamenné mlýny, na kterých si melou pro domácí chléb mouku. Chléb je velmi světlý a má tvrdší konzistenci. Je takový od dob, kdy si ho pastýři žijící daleko od civilizace nosili s sebou. Musel jim vydržet dlouhou dobu a většinou si ho rozpékali na ohni a vydržel jim i dva týdny vláčný. Sardinie je známá tím, že je zde neuvěřitelné množství druhů pečiva, které se liší kraj od kraje.
Nejtypičtější přísadou do polévek jsou zde malé kuličky, vyrobené z hrubé mouky a obarvené šafránem. Ty se potom vaří ve vývaru. Polévky se zde jedí v zimním období a dělají se hlavně z hrášku, bobů, fazolí. Zajímavá je i polévka z vepřových nožiček a oušek s fenyklem. Naprosto rozdílná je zde i příprava makarónů, které se jen mírně povaří ve slané vodě a potom se vkládají do jehněčího nebo vepřového sádla s malými kousky masa, s rajčaty, česnekem a kyselým mlékem. Zalité vývarem se to vše dusí do měkka.
Stejně jako v celé Itálii, i tady je oblíbená polenta. Připravuje se ale trochu jinak. Do vařící vody se přidá kukuřičná mouka, česnek, cibule, rajská jablka, nať petržele a bazalka. K tomu ještě na kousky rozsekané maso, malé kousky místní klobásy a strouhaný sýr. Polenta se takto podává horká a jí se lžící, nebo se nechá vychladnout a rozkrájí se na nudličky.
Na Sardinii se jí velice často maso. A připravuje se jednoduchým způsobem nad ohněm. Oblíbená jsou jehňata, kůzlata a selata. Velký důraz je kladený na dřevo, kterým se pod masem topí, protože to ovlivňuje chuť masa. Oblíbené je dřevo z jalovce a olivovníku, plné voňavé pryskyřice.
