V únoru přichází masopustní půst. V přeneseném významu slova to může znamenat i maso pusť. Naši prapředkové pečlivě dodržovali staré tradice a my bychom je měli také dodržovat nebo se k nim alespoň s úctou vracet. Byli velmi moudří a ke své moudrosti nepotřebovali, aby jim lékaři a dietologové vysvětlovali, proč by se měl půst držet. Oni prostě věděli a ctili zase své předky, kteří jim předávali své zkušenosti a moudro získané tvrdou dřinou a těžkým životem.
Masopust je doba do Velikonoc, kdy po masopustních průvodech začínal přísný půst.
Letos jsme se bohužel s rozvernými průvody nemohli ve městech a na vesnicích setkat, což je škoda, ale situace je taková, jaká je a čím dříve dobu ledovou koronavirovou zdoláme, tím dříve se budeme moci opět veselit. Ale správně až po skončení masopustního půstu, který končí svatým týden před Velikonocemi. Ukončení vrcholí tzv. velikonočním triduem, mezi který se řadí Zelený čtvrtek (vaříme „zelená“ jídla), Velký pátek (půst, někdy ryba), Bílá sobota (velikonoční nádivka a mazanec) a končí v neděli Zmrtvýchvstání.
Půst naši předkové nevnímali jako dietu, oni diety nepotřebovali, protože tvrdě pracovali na svých políčkách, kde jim věrnými pomocníky byl volský potah nebo kravička. Chodili za prací do ciziny, a naopak byla potřeba se pořádně najíst. Ale dobu masopustního půstu chápali jako očistu těla i duše. Abstinovali, hospodyně nevařily maso. Lidé k sobě byli pozornější a bylo zvykem pocestným dát i nějakou tu almužnu.
Vařila se chudá, ale výživná jídla, mezi která patřily husté a horké polévky s krajícem chleba, pohankové a jáhlové kaše se sušeným ovocem, ovocné knedlíky přelité klevelou (švestkovou omáčkou), pekl se denně v peci čerstvý celozrnný chléb, do kterého se přidávaly i otruby. Oběd se zapíjel podmáslím, děti dostaly ke svačině krajíce chleba namazanými domácími marmeládami.
