Co se dá říct o mužích? To je docela těžká otázka, na kterou se jenom těžko odpovídá. A to proto, že i když jsou tito od přírody vybaveni stejným hardwarem (jenž se s postupujícím věkem mění spíše na software), i oni jsou osobnostmi, které se tu více a tu méně liší jedna od druhé. A kromě tělesné schránky, jež se vyznačuje specifickou ‚ozdobou‘, kterou ženy postrádají, tak tito mohou být notně rozdílní a jako celek tedy stěží definovatelní.
Ovšem přesto jsou věci, jež se dají o mužích jako celku tu více a tu méně oprávněně tvrdit, i když je tu i celá řada výjimek, jež budou tato pravidla potvrzovat.
O mužích se například odedávna traduje, že jsou to lovci. A těmito zřejmě původně byli. Zřejmě proto, že navzdory svému věku ony dávné časy osobně nepamatuji. Muži by tak měli zřejmě mít v genech cosi, co je žene za kořistí.
Ovšem jakou kořist že dnešní muži loví a mohou lovit, že? Možnosti už jsou tu notně omezené, a tak kromě rybářů či nimrodů málokdo uloví živého tvora. A pořádají-li muži hon na něco jiného, pak jsou lovci sličných příslušnic opačného pohlaví. Což je ale rovněž notně zpochybněné, protože si tito daleko spíše jenom myslí, že ulovili ženu svých snů, zatímco je realitou, že spíš nějaká taková ulovila je a jen je nechává žít v blažené nevědomosti. A o skutečný lov žen tu vlastně vesměs ani jít nemůže, když si uvědomíme, kam až dospěly feminismus nebo akce typu #MeToo. Kdyby muž opravdu lovil, mohl by být nakonec i sám lapen, a tam, kde by skončil, aby se pro nedostatek žen pověstně obával sehnout ve sprše pro mýdlo.
A tak jsou dnešní muži spíše věřícími. Věřícími v to, že jsou lovci, pány tvorstva, dobyvateli nejen dívčích srdcí. Muži tak o sobě mohou tradovat to, co se odedávna říká, a v duchu rezignovat na naděje, že někdy budou skutečnými chlapy, ocelovými muži. Protože když už dnes pořádají na něco hon, pak je to snad jen hon na slevy v obchodech. A ani v tomto ohledu nejsou o tolik schopnější než jejich ženské protějšky.
