Naše obydlí v současné době dostávají „zabrat“. Většinu svého volného času trávíme doma se svou rodinou, děti se doma učí, někteří rodiče pracují z domova. Někteří bohužel ztratili zaměstnání, ale jedno máme společné. Učíme se spolu jakoby nově vycházet. Ještě nikdy, nepočítáme-li jarní období, jsme spolu asi takto nesdíleli společný prostor jako v současné době, jako letošní rok.
A přitom byt není nafukovací. Každý potřebujeme svůj koutek, kam bychom se alespoň načas ukryli a byli sami se sebou. Pokud tento pocit někoho z rodiny náhle přepadne, nevyptávejte se ho, nepřesvědčujte, že musíte být spolu, nechte ho ukrýt se třeba do koupelny a zavřete dveře. Většina z nás potřebuje být čas od času v klidu svého já. Tak to dopřejte i vašim dětem. Vždyť jsou zavřené stále doma, a ačkoliv jsou zvyklé na virtuální svět díky ICQ, Facebooku, Twitteru a dalším sociálním sítím, občas začínají pociťovat stesk, že se nemohou s kamarády a spolužáky denně vídat, povídat si z očí do očí, vyprávět si, co se kde přihodilo, smát se spolu a sdílet společné zážitky. Je to až s podivem, když naše děti, dříve posazené s upnutým zrakem na obrazovku počítače, vidět, jak jim najednou chybí živí kamarádi. Tak alespoň popadnou telefon a dokážou si spolu vyprávět dlouhatánské story. Nechejte je o samotě. Potřebuji se vypovídat se sobě rovnými. Mají za to, že jen oni jim rozumí. Uleví se jim a rády se do vaší laskavé rodičovské náruče zase vrátí.
Buďte velkorysí a chápejte je. Nemají to také lehké. Ze dne na den se jim změnil zaběhnutý život a najednou musejí trávit veškerý svůj volný čas doma. Proto je tak důležité, aby měl každý své místečko, kam alespoň na chvíli „zmizí“, aby se s radostí vracel.
Domov nedělá nábytek, ale láska, kterou umíte předávat vašim bližním. Teplo domova je to, na co děti vzpomínají pak po celý svůj život. Na mámu, tátu, sourozence a na ten jejich, byť malý, ale útulný byt, kde s nimi bydlela i vzájemná láska.
