Možná jste si někdy položili otázku – zda jsou muži natolik citliví anebo natolik soupeřiví a zda to jde ruku v ruce s porozuměním a láskou. Přecitlivělý muž asi není tím pravým pokladem, který žena hledá. Stejně tak muž, který zná jen sebestřednost, tvrdost v rozhodování a vždy a za každou cenu musí vítězit.
Kde je ten střed dobra? Toho, že si pak s mužem rozumíte, ale přesto po něm požadujete, aby byl empatický a citlivý, když mu vyprávíte své story ze života či právě z vrátivšího se zaměstnání, kde jste se poškorpila s kolegyní. Kde je jeho žádoucí rozhodnost a pevnost v postoji, když si najednou s něčím nevíte rady a uchylujete se k němu pod ochranná křídla? Pak nám tyto atributy vůbec v ničem nevadí. Muž je prostě takový, jaký je, a ne jakého ho chceme vidět.
Někdy nám, ženám vyhovuje, když nám muž poradí a rozhodne za nás, když si nevíme rady. Ale muž má toto nastaveno od přírody a on neví, že po něm, milá ženo, požaduješ tuto jeho „službu“ jen někdy. Jakmile v rozhovoru s ním zmíníš, že tě šéf podrazil, tvůj muž už začne nahlas kout plány, jak situaci napravit a ty se – k jeho údivu – naštveš, že ti nerozumí. On chápe rozhovor jako žádost o radu. Normální a zdravě stavěný muž nepochopí, že se chceš jen vymluvit, protože kdyby tě pustil ke slovu, na konci rozhovoru by zjistil, že jsi situaci již sama vyřešila. Ty vlastně chceš od něho porozumění a pochvalu, jak jsi to sama pěkně zařídila.
Jenže, to mu musíš sdělit již před zahájením rozhovoru, aby si tvoje drahá polovička dala „oraz“, nekula během hovoru pikle, ale jen tě tiše poslouchala, občas tě pohladila, vzala za ruku. To vše je nutno manželovi naservírovat předem! Jen tak předejdeš nedorozumění a další zbytečné hádce. Nejen muž musí být podle tebe empatický, ale i ty, milá manželko, bys měla projevit pochopení pro jeho celoživotní nastavení být ochranitelem slabšího a něžného pohlaví. A nečerti se, dovol si být někdy alespoň pocitově slabší. Možná se ti v lecčems i uleví …
