Když se vysloví jméno Nicolo Paganini, pak jistě každý okamžitě dodá, že to byl fenomenální houslista. A to i člověk, kterému klasická (vážná) hudba vůbec nic neříká. Nicolo Paganini je dodnes považován za nepřekonatelného houslového virtuosa všech dob.
-
Mládí ale pro něj nebylo v tomto ohledu příliš šťastné.
- Nebylo to zřejmě dítě, které bylo hrou na housle přímo posedlé.
- Touto vlastností oplývat spíše jeho otec, který ho doslova mučil cvičením na housle.
- Denně ho nutil, aby cvičil i sedm hodin a pokud se mu zdálo, že není malý Nicolo dostatečně pilný, trápil ho hlady nebo fyzickými tresty.
Tento neskutečný dril ale přinesl brzy své ovoce. Nicolo začal koncertovat už od devíti let. Po velkém úspěchu na hudebním festivalu v Toskánsku, v roce 1801, se zde tehdy jednadvacetiletý Nicolo rozhodl zůstat. Hrát na housle uměl fenomenálně, ale počítání mu asi šlo o to hůř. Přesto, že si vydělal na honorářích závratné sumy, prohrál je v hazardních hrách. Když prohrál i své housle, s hazardem skončil. Díky svému příteli Bartolomeu Guiseppu Guarnerimu, který mu půjčil (a po koncertě věnoval) svůj nástroj, se opět postavil na pódium a vrátil se tak do hudebního světa.
V soukromém životě příliš štěstí neměl
V osobním životě ho ale příliš štěstí nepotkalo. Dalo by se ale říci, že si za své prohry mohl sám. Z jedné známosti se mu narodil syn, ale on se odmítl oženit. Trpěl i mnoha neduhy. Jedním z nich byl priapismus. Nakonec se nakazil syfilidou, která byla tehdy neléčitelná.
- O jeho hře na housle ale dodnes kolují legendy.
-
Jednou z nich je i ta, že dokázal dohrát koncert jen na struně G.
- Ostatní z nezjištěných příčin (teorie jsou dvě) praskly.
Když v roce 1840 Paganini zemřel v Nice, odmítli ho pohřbít na hřbitově. Pro jeho výjimečnost si mnozí mysleli, že je spolčen s ďáblem. Jeho ostatky byly řádně pohřbeny až roku 1876.
