Na světě je to zařízeno tak, že jsou tu kromě nás mužů i ženy. Tedy naše partnerky, o nichž se v jistých kruzích traduje, že prý byly vyrobeny z našeho – konkrétně tedy z Adamova – žebra. S čímž nesouhlasím, protože nakolik je mi známo, vznikají tyto stejně jako chlapečci při daleko příjemnějších činnostech než při operaci mužského hrudního koše.
Ženy se tedy rodí stejně jako muži. Ale následně se vývoj těchto přece jenom odlišuje od mužského plémě.
Znáte to. Holčičky si hrají s kočárky a panenkami na maminky, zatímco kluci si hrají spíše s autíčky či jinými ‚mužskými‘ hračkami. Holčičky si chtějí už coby malé nejednou hrát na svatbu, zatímco přinutit chlapečky, aby s nimi vstoupili do dětské imitace manželského svazku, je nejednou stejně obtížné jako je dostat v pozdější době k oltáři skutečnému.
Pak se ženy liší od mužů třeba i v otázkách domácího gruntování. Zatímco ho tyto provozují, byť třeba i nerady, je jejich vztah k tomuto počínání přece jenom o poznání pozitivnější než u mužů, které k tomu dokážou dokopat snad jedině právě zmíněné ženy. Nebýt žen, poklesla by pořádnost lidstva zřejmě na úroveň blízkou vepřům.
Ženy také vesměs milují módu nebo aspoň nákupy oblečení a bot. Což z nich činí jedny z nejhorších alergenů naší planety. Protože když musí muž sledovat, jak si jeho drahá polovička zkouší v obchodě hory bot a ošacení, div že se z toho neosype. A když pak takové žena navíc dovleče do obchodu i toho svého, aby tu vybrali i něco na něj, má podobné počínání na muže efekt tak jaksi… Prostě řekněme ve vší slušnosti, že to má na muže ‚projímavý účinek‘. Zatímco ženy si při výběru oblečení dávají na čas a neznají míru, muži jsou jak známo jiní.
A takových rozdílů by se dalo najít ještě dost a dost. Protože ženy a muži sice tvoří páry, přitahuje je to k sobě, ale přesto jsou ženy ženami a muži a zásadní posun je tu neočekávatelný. Naštěstí.
