Prototyp správného muže – stojí pevně na nohou, všechno ustojí, nikdy se nehroutí a nepláče, protože to je přece CHLAP, a to chlapi nedělají! Už od dětství, jen co začnou brát rozum, malým chlapečkům maminky vtloukají do hlavinek, že to nic není, kluk nebrečí. Chlapeček přeletí přes tříkolku, odře si kolena, lekne se a pocítí bolest. Je normální, že začne brečet. Ale maminka, která si myslí, že pečuje o blaho svého dítěte, ještě přitvrdí: „To by byla pěkná ostuda, podívej, jak na tebe ostatní koukají a nebreč! To nic není!“ A chlapeček, protože má rád svoji maminku, si to zapamatuje a už nikdy nebrečí. Matka nevědomky zaseje semínko, které věkem postupně roste, až vyroste v chlapa, který nikdy nepláče. A v dospělosti to může být problém. Muži se nenaučili plakat, stydí se za pláč. Když by nechali slzy vstoupit do očí, měli by pocit, že selhali. Někde v koutku duše stále vidí maminčin vztyčený prst – ne, ne, ne, to se nedělá.
Přitom pláč je osvobozující, vyplaví hormony smutku, neštěstí, člověk si pláčem uleví. O tom by ženy mohly psát historické romány na pokračování – jak se jim nakrásně brekem uleví, a ještě když si o svém problému mohou promluvit s nejlepší kamarádkou! Rázem jsou všechny trable pryč.
Muži, které běžně potkáváme, nejsou modelové vystřižení z Playboe, nemetají blesky z očí, kterým by nepřátelům prokláli hruď na potkání, ani nejsou jako James Bond, který krásné ženy sbírá na lusknutí prstů, aby je překvapoval svými nenapodobitelnými kousky.
Muž je člověk z masa a kostí, má své touhy, trable, starosti a radosti. Jen je leckdy neumí dávat najevo. Vyrostl v rodině, kde se city neprojevovaly. Proto jste tu vy, milé ženy, abyste svého miláčka chápala a netlačila na pilu. Váš partner totiž touží po pochopení, ale ani za nic na světě by to nepřiznal. Budujte váš vztah v klidu, s láskou a vzájemným porozuměním.
