O technologiích se u nás mluví leckde, a to klidně i docela často. Toto slovo tu už zdomácnělo a bereme ho často jako samozřejmost. A to vlastně navzdory tomu, že si nejednou ani nedokážeme pořádně vysvětlit, co se za tímto skrývá. Technologie jsou prostě technologie a ty znamenají, že… Ani se nad tím nezamýšlíme a jdeme zase dál. Protože někdy nemáme důvod si nad tím lámat hlavu a někdy si tím mozkové závity zatěžovat nechceme.
A aby bylo konečně jasno, abychom si konečně uvědomili, co se za tímto termínem skrývá, pojďme si ho objasnit. Alespoň trochu, alespoň poněkud povrchně.
Jak praví definice, je technologie slovem řeckého původu, které označuje obor techniky, uplatňující se napříč všemi jejími odvětvími i obdobnými složkami lidské kultury. Úlohou takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování různých výrobních postupů, jež mohou být podle konkrétního oboru někdy postupy a procedurami mechanickými, někdy elektrotechnickými, elektronickými, jadernými, fyzikálně chemickými, chemickými, biochemickými, potravinářskými a jinými.
V novějším pojetí se pak za technologie považují i technika, nejmodernější technika, elektronika, nanotechnologie a podobně.
A aby toho nebylo ani tak dost, je za technologie považován třeba i souhrn výrobních a služebních prostředků či prostředků opravy daného podniku, jako technologie se mohou označovat i veškeré prostředky použité při výrobě, službě nebo opravě, mohou to být i dokumenty považované za výrobní tajemství nebo know-how dané firmy, jako jsou prospekty, technické výkresy či dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy atd. A konec konců se mohou technologie vnímat i jako oddělení technické přípravy výroby ve výrobním podniku, kde probíhá celý proces přípravy výroby.
Je toho docela dost, že? A tak vlastně ani není divu, že si prostě nejednou řekneme slovo ‚technologie‘ a dál už se v tom nevrtáme. Je to tak jednodušší.
