Ze škeblí, které se běžně nacházely v našich rybnících, řekách i potocích, se vyráběla celá řada věcí denní potřeby. Patřily mezi ně i knoflíky. Za průkopníky se považují obyvatelé Studené. Tuto obec můžeme najít na Českomoravské vysočině.
- Roku 1900 zde byla zahájena výroba na šlapacích strojích, které byly doplněné ponky a vrtačkami.
-
Technologie, která byla podobná šití na šicím stroji.
- Dělník šlapal nohama převodové kolo a ze škeblí vyvrtával knoflíky.
Práce to asi nebylo nijak příjemná. Škeble se tímto procesem zahřívaly, a tak bylo zapotřebí na vrták a ruce stále vypouštět vodu. Perleť se ovšem nezískávala jen z tuzemských zdrojů. Tato surovina pocházela i z Číny, Japonska, Filipín, nebo od Rudého či Korálového moře. Podle místa, ze kterého byla vytěžena, byla pak surovina pojmenována.
- O tom, že výroba byla úspěšná, hovoří čísla.
- Ročně bylo zpracováno až šedesát vagónů této suroviny a české knoflíky putovaly do Ameriky, Anglie, Španělska nebo sousedního Německa.
V Žirovnici přerušila výrobu pokaždé válka
Perleťové knoflíky se vyráběly i na dalších místech. Největšího rozmachu zaznamenala výroba v Žirovnici, kde byl jejím zakladatelem bývalý Vídeňák Josef Žampach. Zde se výroba natolik rozeběhla, že už v roce 1905 se mohlo založit Výrobní družstvo soustružníků perletě.
- Bohužel, přišla první světová válka, která vývoj výrob zastavila.
- Bylo to způsobeno nejen politickou situací, ale především tím, že mnoho dělníků bylo nuceno nastoupit vojenskou službu.
Zastavil se dovoz perleti za zámoří a mnoho rodin bylo najednou bez příjmu.Po válce se výroba opět rozeběhla, aby se mohla vinou druhé světové války opět zastavit.
- Po osvobození se opět výroba probudila k životu a tradice výroby knoflíků se zachovala v Žirovnici do dnešní doby.
- Jen k ní společnost přibrala ještě výrobu plastových dílů pro automobilový průmysl.
