Možná, že má mnoho dnešních žen ve středním věku tu zkušenost, že se jejich babičky málem křižovaly, když u své náctileté vnučky viděly rudě nalakované nehty. A možná také, že se místností nesla okřídlená věta o tom, že to za našich časů nebývalo. Pokud by se ta křižující se babička mohla podívat do staré Číny, nestačila by se divit.
-
Už 3000 let před naším letopočtem by mohla běžně potkat celou řadu žen se stříbrným nebo zlatým lakem na nehty.
- Slavná dynastie Ming přinesla do lakování nehtů další možnosti.
- Znakem vysokého společenského postavení se staly černě a červeně nalakované nehty.
Lak na nehtech byl prostě znakem vysokého společenského postavení. O tom, že to nebyla opravdu žádná legrace, svědčí i to, že v případě nalakování nehtů „plebejcem“ by padaly hlavy. Za neprávem použitou královskou barvu na nehtech byl totiž trest smrti.
Současné laky už nehtům neškodí
Ve starém Egyptě se to posuzovalo v podstatě stejně. Ženy všech společenských vrstev si sice mohly své nehty zkrášlit, ale pouze některými odstíny.
- Vysoce postavená žena si mohla dovolit nehty, které svítily výraznými barvami už na dálku.
-
Ženy z neurozených rodin si na nehty mohly nanést světlé a nevýrazné barvy.
- U vysoce postavených egyptských žen pochopitelně převládaly výrazné červené barvy.
V Orientu se pochopitelně na barvení čehokoliv, a tedy i nehty, používala HENA. V sedmnáctém století to ale tyto dámy doslova „vychytaly“. Do nehtového lůžka si nechaly vpíchnout organické barvivo. Výsledkem byly nehty, které už rostly barevné. Vývoj v této oblasti se nezastavil, a tak si mohly ženy už roku 1920 nalakovat své nehty podobným lakem, který známe ze současné doby. Až na „malý“ rozdíl. Tehdejší laky na nehty byly tak trochu devastující. Dnešní produkty mají za úkol nejen zkrášlovat, ale také nehtům prospívat.
