Pokud se bavíme o technologii, pak můžeme mít nejednou na mysli i dost rozdílné pojmy. Protože co obor, to alespoň poněkud odlišná specifika, a tudíž i to, co je nezbytně provází, tedy právě technologie.
Všeobecně se dá toto slovo charakterizovat jako obor techniky, který se uplatňuje ve všech jejích odvětvích, může se však dotýkat i nejednoho dalšího oboru lidské činnosti. Hlavním úkolem takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování použitelných a používaných výrobních postupů. Přičemž může jít tu o postupy a procedury ryze mechanické, tu ale klidně i elektrotechnické a elektronické, jaderné, fyzikálně chemické, chemické, biochemické, potravinářské a tak dále.
Ale nemusí se jednat jenom a pouze o toto. Pod pojem technologie se totiž dá zařadit třeba i
- technika
- nejnovější technika
- elektronika
- soubor výrobních, služebních nebo opravných prostředků některé konkrétní firmy
- souhrn prostředků používaných pro konkrétní práci využívanou ve výrobě, službách či opravách
- soubor dokumentů nějakého podniku spadajících pod výrobní tajemství nebo know-how, jako jsou technické výkresy, technická dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy, prospekty atd.
- oddělení technické přípravy výroby v některém podniku.
Zpravidla si ale pod technologií představujeme záležitosti jako dejme tomu obrábění, tváření, slévání, svařování, povrchové a tepelné úpravy, chemické procesy, informační technologie, technologii montáže či technologie logistické.
A jak bych pojem technologie klasifikoval já sám?
Asi jako popis způsobů, jak si počínat v jednotlivých krocích, během nichž se něco změní v něco jiného, dejme tomu surovina ve výsledný produkt či meziprodukt. Technologie je pro mne něco, co říká, jak si má člověk počínat, aby vzniklo nakonec to, co vzniknout má. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy se lidé rozhodnou používat technologii s tím, že se teprve uvidí, k čemu je tato nakonec dovede.